Je zastupitelem města Hlinska jako jediný Pirát. I tak se mu tváří v tvář přesile politické konkurence daří komunikovat nápady a návrhy tak, aby jeho opoziční práce nevyznívala naprázdno. Dlouhodobě se věnuje sociálním a charitativním projektům, na srdci mu leží osud naší krajiny a volný čas nejraději tráví na zahradě, v lese nebo cestováním.

Jaká je každodenní realita pirátského zastupitele v Hlinsku? Můžeš nám popsat svůj typický den, když jsi „v akci“?

Můj den začíná většinou kolem sedmé hodiny ranní (teď chci ještě dříve, jelikož mám v plánu pravidelnou ranní chůzi), následuje snídaně, hygiena, vyřízení důležitých e-mailů a kontrola diáře, co mě daný den čeká. Nasednu do auta a celý den mám schůzky, jednání, návštěvy staveb… Odpoledne většinou opět počítač, ale snažím to nepřehánět do pozdních hodin (ano i večer u televize si ho někdy vezmu :-/ ). No a čas, který mi odpoledne zbyde, věnuji přítelkyni, práci na zahradě, procházce, kolu nebo dalším činnostem, které potřebuji nebo chci udělat. Den končím jak kdy, ale většinou kolem 23:00. Dobrou noc :D

Když jsi v komunálních volbách kandidoval, nelíbil se ti především přístup radnice města a podle tvých slov docházelo k úpadku Hlinska. Změnil se od té doby nějak stav?

Pod přístupem radnice si každý může představit něco jiného, jelikož je to poměrně široké pojmenování a nechci, aby to vypadalo tak, že se dělalo a dělá vše špatně, určitě je spousta věcí, které jak současné vedení, tak i různá další před nimi udělali dobře a jsou fajn. Jen o těch dobrých věcech se v naší zemi většinou moc nemluví. I já musím říct, že se v Hlinsku povedlo pár pěkných kopanců. No a jestli se změnil stav… pro mě částečně ano, jelikož se mohu k věcem vyjádřit ať veřejně nebo na schůzce se starostou, včetně návrhů, vylepšení nebo změn.

Jaké úkoly ty sám před sebou ve funkci zastupitele vidíš? Víš o něčem, co je ve veřejném zájmu a s čím v současném rozložení sil na radnici nelze nijak hnout? Jak reaguje politická konkurence na pirátské návrhy?

Myslím, že mým úkolem je snažit se přednést návrhy své, kolegů i občanů vedení města tak, aby o tom minimálně přemýšlelo a v ideálním případě je zrealizovalo. Také je důležité nebát se vyjádřit nesouhlas s věcmi, s kterými nesouhlasím, nelíbí se mi nebo jsou proti mému přesvědčení. Politická konkurence v Hlinsku je poměrně početná, jelikož jsem byl za Piráty zvolen sám a vládnoucí koalice má jasnou většinu. Nicméně musím říct, že všechny nápady a návrhy, s nimiž jsem za vedením města přišel, byly vyslechnuty, projednány a dokonce už máme i úspěšnou vlaštovku.

V Hlinsku funguje poměrně mladý pirátský tým. Na čem pracujete a daří se o vaší práci ve městě a okolí občany informovat? Máte nové zájemce, kteří by chtěli Piráty podpořit?

Tohle je poměrně aktuální otázka, jelikož přemýšlíme, co a jak bude dál, jakým směrem se směřovat, v jaké formě a s jakými lidmi. Co musím přiznat, je fakt, že po volbách došlo u nás všech k mírnému vystřízlivění a nyní bych rád viděl lidi, kteří budou chtít věci měnit a alespoň někdy přijdou s nápadem, který budeme moct vedení města prezentovat. Stejné je to i s informovaností veřejnosti, chce to formu. S podporou jsou to spíše jednotky občanů, kteří se ozvou. Možná to chce lepší informační kanály, uvidíme.

Co tě vedlo k tomu, že se dlouhodobě zabýváš sociálními projekty? Jaké poznatky jsi o české sociální politice učinil? Myslíš, že by se Olga Richterová hodila na ministryni práce a sociálních věcí?

Co mě k tomu vedlo… zajímavá otázka, bude to zřejmě samotné jádro mé osobnosti, které s touto problematikou určitým způsobem soucítí. Vliv má určitě i fakt, že se od útlého mládí stýkám s postiženými lidmi a jednoho mám i v příbuzenstvu, podnikli jsme spolu také spousty cest a výletů. Takže i osobně vím, co znamená pomoci takovému člověku s jeho každodenním životem. Na gymnáziu jsem byl v této oblasti poměrně aktivní, dělali jsme spousty projektů nebo jsem třeba spoluzakládal místní pobočku Amnesty International. Co se týká Olgy jako ministryně, tak zcela narovinu říkám, že nevím. Nesleduji ji tolik, abych mohl říci, zdali je vhodný kandidát. Co ale vím, že je to velmi chytrá a aktivní žena s velkým sociálním cítěním. Bude to tím, že poslední dobou nechci trávit mnoho svého času čtením a sledováním médií, avšak celkový rozhled se snažím mít aktuální.

Hlinsko bývalo významným průmyslovým městem. V současnosti se mnoha kvalitním značkám nedaří nebo úplně zanikly. Existuje nějaká možnost určitého restartu místního podnikatelského podhoubí?

Průmyslu v Hlinsku je velká škoda, není to však jenom u nás, ale celkově v naší zemi nemáme tolik různorodých a kvalitních oborů průmyslu a výroben jako např. v prvních dekádách Československa (průmysl za totality neuznávám, to bylo všechno jedná velká a mocí držená bublina), ostatně nyní máme i nedostatek kvalitních řemeslníku, přitom ruční práce může být tak krásná a člověk si snadněji udržuje čistou hlavu. Restart podnikání určitě možný je, trvalo by to dlouho a nebylo by to snadné, v některých věcech by byla potřeba i náklonost státu. Dají se však podnikat i menší krůčky, které mohou pomoci. Důležité ve městě také je s podnikateli a investory debatovat a být otevřený inovacím.

Máš blízko k přírodě. Co dělá tvá zahrada a kdy jsi byl naposledy v lese? Myslíš, že české zemědělství jde správnou cestou?

Hezká otázka na konec. K přírodě mám blízko, velmi si jí vážím a snažím se chovat k ní zodpovědně. Zahrada, tam je stále práce dost, no a teď dělá to, že nás odměňuje čerstvou sezónní zeleninou a ovocem, samozřejmě bez jediného postřiku. Myslím, že chemie a různých sajrajtů máme v podzemních vodách a půdě až až. V lese jsem byl naposledy minulý týden na houbách se svou přítelkyní. Na náš les přijde čas zase spíš teď na podzim, kdy budeme sázet nějaké listnáče a dělat to, co bude les potřebovat._

Teď k českému zemědělství. Vůbec mě netěší, všude obrovské lány polí a luk, minimum lesíků, remízků, rybníků, tůní, potoků, orba přes vrstevnice, stovky různých postřiků a herbicidů… Dnešní model je do budoucna neudržitelný, a hlavně pro přírodu likvidační. Musíme si uvědomit, že nejen díky svým rodičům zde můžeme žít, ale také proto, že nám to příroda umožnila, proto bychom se k ní měli také chovat jako k mamince, s úctou, respektem a pomáhat jí. Vždyť dnes nic nevyroste bez postřiku, proč? Protože chybí přirození predátoři škůdců. Proč chybí predátoři? Protože nemáme remízky, lesíky, rybníky… a stále dokola… zkrátka když se opravdu zamyslíme, proč něco v přírodě nefunguje, tak ve většině případů dojdeme k závěru, že za tím stojíme my lidé. Závěrem bych chtěl všechny vyzvat, aby se zamysleli nad tím, co mohou pro přírodu udělat, aby jí pomáhali a chovali se k ní zodpovědně. Najde se jistě mnoho těch, kteří si řeknou, proč bych to dělal, a často díky své sebestřednosti najdou velmi málo důvodů, někdy žádné. Já jsem však těmto lidem už výše přeci jeden důvod poradil, který myslím nelze rozporovat. A sice díky komu jsme na světě: díky mamince, té naší lidské, a té původní a mocné – přírodě.

_Děkuji za rozhovor a Všem přeji mnoho sil, životní energie, vůle a optimismu. Ostatní se díky tomu dostaví samo.

K tématu:

• Profil Romana Rybáčka