Lenka Španihelová - chci být prostředníkem mezi sociálními službami a krajskými politiky

21. 12. 2020
Lenka Španihelová - chci být prostředníkem mezi sociálními službami a krajskými politiky

Se stala předsedkyní krajského výboru pro sociální politiku a neziskový sektor. Tento výbor, jako většinu odvětví v příštím roce, čekají složité a těžké časy. Kdo je Lenka Španihelová? Proč se nechala zvolit do funkce předsedkyně a co od ní můžeme očekávat? To vše se dozvíte v tomto rozhovoru.

Kdo je Lenka Španihelová?

Pracuji jako sociální pracovnice v sociální firmě Výměník, kterou provozuje spolek Péče o duševní zdraví. Zaměstnáváme lidi se zdravotním znevýhodněním, především s duševním onemocněním. Kromě pracovního vytížení jsem také matkou dvou malých dětí, snoubenkou mého nastávajícího muže, čerstvě i venkovankou a nadšenou zahradnicí. Jsem také krajskou zastupitelkou, členkou sociální komise města Pardubic a nově zvolenou předsedkyní krajského výboru pro sociální politiku a neziskový sektor.

Byla jsi zvolena do role předsedkyně výboru pro sociální politiku a neziskový sektor v Pardubickém kraji. K čemu tento výbor slouží? Jaké má kompetence?

Sociální výbor má právo předkládat zastupitelstvu svá stanoviska a návrhy. Zastupitelstvo však nemá povinnost se předloženými návrhy zabývat. Výbor může shromažďovat podklady a případně navrhnout řešení pro danou problematiku. Členové výboru jsou odborníky ve svém oboru, přicházejí většinou z praxe a znají práci v terénu. Očekávám, že budeme jakousi spojkou mezi sociálními službami a krajskými politiky.

kolo

Jak se stane, že se člověk nechá zvolit do takovéto role?

Už moje první brigáda byla práce pečovatelky v Domově pro seniory, postupně jsem přešla na oddělení pro lidi s Alzheimerovou nemocí. Během studia sociální práce v Praze jsem pracovala v České Alzheimerovské společnosti v oblasti respitní péče - docházela jsem do rodiny, které jsem tak odlehčovala a pomáhala nabrat síly. Vidím velký význam v terénních a ambulantních sociálních službách.

Po ukončení studia jsem čtyři roky pracovala jako ředitelka sociální firmy Maturus, kterou zřizuje Nadace Jedličkova ústavu. Tam jsem poznala jak náročné je řídit neziskovou organizaci.

V Pardubicích jsem potkala svého partnera, za kterým jsem z Prahy odešla a založili jsme zde rodinu. Během rodičovské dovolené jsem dobrovolnicky uspořádala sbírku pro uprchlíky. Navázala jsem kontakty s organizacemi, které pracují s ohroženými rodinami a spolu s kamarádkou pro ně už čtvrtým rokem děláme sbírku vánočních dárků na míru a také sbírku školních potřeb. Můj partner pro tyto děti pořádá příměstský tábor, tam funguju jako svačinářka. :)

Když jsem v roce 2014 přišla do Pardubic, marně jsem po Pirátech pátrala. Pak přišly brzy po sobě děti a myšlenka na aktivní vstup do politiky se ozvala znovu v roce 2018, kdy jsem k Pirátům vstoupila. Kandidovala jsem do zastupitelstva města Pardubic, kam jsem byla zvolena. Mým stěhováním z Pardubic mi zastupitelský mandát automaticky zaniknul.

Letos jsem kandidovala do krajského zastupitelstva ze šestého místa, byla jsem zvolena zastupitelkou a díky mým zkušenostem mě náš zastupitelský klub nominoval na předsedkyni tohoto výboru. Krajské zastupitelstvo 15. prosince mou nominaci potvrdilo a stala jsem se tak předsedkyní krajského výboru pro sociální politiku a neziskový sektor.

Přebíráš předsedání tohoto výboru. Jak osobně vnímáš v našem kraji práci svých předchůdců a krajského sociálního odboru, který již několik let vede pan Šotola?

V našem kraji je v sociální politice spousta věcí, které jsou dobře nastavené a rozjeté. Dostávám zpětné vazby z různých služeb a neziskovek, že jsou s panem radním v kontaktu a komunikace je věcná a konstruktivní.

Na prosincovém zastupitelstvu jsme řešili problém, do kterého se sociální služby dostaly kvůli krajskému rozpočtovému provizoriu. Pro sociální služby to bude znamenat, že peníze, které jim chodily na přelomu ledna a února, dostanou nejspíš se zpožděním. V ohrožení tak budou lednové mzdy a únorové budou posunuty. Je to paradox, protože se konečně v minulém roce podařilo domluvit tříleté financování služeb. Dříve se sociální služby financovaly po roce a nikdo nevěděl, jestli na tyto peníze dosáhnou.

Kvůli koronakrizi se situace opět vrací tam, kde byla před lety, a sociální služby si opět nejsou jisté svým financováním. Volala jsem si se službami napříč krajem a ředitelé mi sdělili, že jsou na to zvyklí a budou to řešit kontokorenty a různými půjčkami. Služby tak mají problém s platbou odvodů, za nedodržení termínů jsou následně sankcionovány.

Tuto situaci jsem nastínila panu Šotolovi a ten mi sdělil, že situaci řeší i s mým pirátským kolegou Filipem Mezerou. Povedlo se mu na radě sjednat, že hned po únorovém krajském zastupitelstvu, kdy pravděpodobně bude odhlasován nový rozpočet kraje, by finance měly být vyplaceny v nejbližším možném termínu. K posunutí platby tak dojde o 2- 3 týdny, nikoliv o 7 -8 týdnů.. I to situaci pomůže - alespoň únorové mzdy, tak budou vyplaceny včas.

Na druhou stranu vnímám, že v různých částech kraje jsou mnohdy velké rozdíly v sociálních službách. Vždy to stojí a padá na vůli úředníků a sociálních pracovníků v obcích a městech. Ráda bych zlepšila komunikaci s městy, službami a krajskými institucemi, která může někde kulhat a to se pak také odráží v kvalitě služeb i společnosti..

kolo

Co od Tebe v roli předsedkyně můžeme očekávat a čemu se chceš primárně věnovat?

Ráda bych propojovala náš výbor a potřeby služeb i neziskovek. Velký význam vidím v podpoře komunitní sociální práce - dát potřebným lidem vědět, jaké sociální služby existují v jejich okolí a jak je mohou využít. Výrazným tématem je také snižování kapacit ústavní péče - mluvím o podpoře postupné transformace služeb. S péčí o děti souvisí dvě témata. Jsou to podpora pěstounství a podpora rodičů a dítěte během rozvodu. Velký balík, který jsem řešila v Pardubicích a vnímám ho jako zásadní, je podpora bydlení - je mi blízká myšlenka, že bydlení nemá být přidělováno zásluhově, ale jako start a podmínka plnohodnotného života. Bez zázemí v bydlení lze těžko chodit do práce, připravit se do školy, odpočinout si.

Piráti do krajského zastupitelstva v Pardubickém kraji přivedli 3 ženy: Tebe, Libuši Vévodovou ze Svitav a Andreu Linhartovou z Chrasti. Přetrvává stále podle Tebe názor většinové společnosti, že ženy nedokáží skloubit mateřství, práci a politiku? Jak to vidíš Ty?

Je to složité kvůli předsudkům, které ve společnosti jsou. Žena je stále brána jako ten pevný bod v domácnosti, která se stará o rodinu a děti. Vidím, že v dnešní době se tento pohled mění. Pokud dokáže partner nebo blízká osoba pomoci v rodině, pohlídá děti a třeba i uklidí, tak se ženám - matkám uvolní ruce a mohou se věnovat politice. Tímto vyzývám jak muže, tak další blízké osoby v rodině, aby dali ženám podporu a prostor se věnovat politice. Sama narážím na obavy příbuzných, zda se zvládnu starat o děti a domácnost, když budu v politice. Nese to pochyby, nejistotu a určitý vzdor - že musím všechno zvládnout.

Mužů je v politice víc, ale tento trend se mění. Ženy do politiky vstupují a jsou aktivní. Přinášejí jiný pohled na věc, vidí fungování společnosti odlišně, znají své město z jiného pohledu. Mám radost z každého aktivního nadějného politika i političky. Věřím, že cesta ostrých loktů z politiky postupně mizí.

Co bys čtenářům vzkázala závěrem?

Myslím na všechny, kteří jsou na Vánoce sami. Na ty, pro které není čas Vánoc tak veselý, třeba proto, že nemají s kým být. Na ty, kteří jsou opuštění nebo nemocní. Letos to bude ještě obtížnější, tak se rozhlížím kolem sebe a vidím spoustu dobrých věcí, které se dějí, a to mi dává naději. Přála bych si, abychom tuto naději sdíleli a těšili se společně na lepší časy, které nepochybně přijdou. Prožijte Vánoce pokud možno v klidu a pohodě se svými nejbližšími.

Sdílení je aktem lásky

Další podobné články