Vojtěch Jirsa, jeden ze zakladatelů sdružení Město na kole. Aktivista, který inicioval vznik cykloobousměrek v Pardubicích. Chatař, jenž ve volném čase rád chodí na houby, je v současnosti pirátským zastupitelem a stále přichází s projekty zlepšujícími dopravní situaci v největším městě Pardubického kraje.
Co tě inspirovalo ke studiu na stavební fakultě ČVUT se zaměřením na urbanismus a územní plánování?
Na gymplu jsem věděl, že mě baví technika a životní prostředí. V Učitelských novinách jsem našel obor, který se jmenoval Inženýrství životního prostředí. To mi znělo dost technicky i přírodně, tak jsem se přihlásil. Postupně mě pohltilo územní plánování, které se v rámci tohoto oboru vyučuje.
Absolvoval jsi roční studijní stáž na Dánské Technické univerzitě a půlroční pracovní stáž ve výzkumném ústavu Královské technické univerzity ve Stockholmu. Co ti tato zkušenost přinesla?
Na vysoké škole jsem se začal zabývat podporou rozvoje cyklistické dopravy. V Pardubicích jsme založili občanské sdružení Město na kole a prosadili první cykloobousměrky (ul. Smilova, Sladkovského). Když jsem si vybíral destinaci pro Erasmus, dánská technika pro mě byla jasná volba. Je to výborná škola a Kodaň je jedno z nejzajímavějších měst z pohledu územního plánování i cyklistické dopravy. Samozřejmě mě to hodně nakoplo. Viděl jsem, že dopravní plánování může jinde vypadat úplně jinak než u nás. Vyzkoušel jsem si život ve městě, kde více než polovina lidí jezdí do práce na kole. Když prosazujete něco, co v Čechách ještě není běžné, tak je důležité mít s tím osobní zkušenost odjinud. Pak jsem odpromoval, napsal projekt pro Pardubice a nastoupil jsem na Odboru hlavního architekta, kde jsem tento projekt realizoval. Projekt se jmenoval CentralMeetBike, trval tři roky a byl zaměřen na podporu rozvoje cyklodopravy. Následně jsem byl v rámci doktorského studia ve Stockholmu na KTH. To byla stáž zaměřená na výzkum. Analyzoval jsem dopravní data pomocí neuronových sítí.
Učíš na Univerzitě Pardubice, mohl bys nám k tomu něco více řici?
Po disertaci na Dopravní fakultě Jana Pernera jsem zde zůstal učit jako externista. Učím plánování městské mobility - tak se dnes říká plánování dopravy ve městech. Práce se studenty mě hodně baví. Obvykle se v každém ročníku najde někdo, kdo jde následně pracovat do veřejné správy. Setkávám se pak s bývalými studenty v různých projektech a dělají mi radost.
V Pardubicích tě lidé mohou znát jako aktivistu, který se s občanským spolkem Město na kole snažil změnit úhel pohledu na veřejný prostor, a to hlavně v obohacování cyklistické kultury. Co se vám povedlo, a co naopak ne?
Povedly se například již zmíněné cykloobousměrky. Dnes jsou již cykloobousměrky samozřejmostí. V naprosté většině jednosměrných ulic neexistuje důvod, proč by cyklisté neměli mít možnost jezdit i v protisměru. Když se s nimi začínalo, byla kolem nich nekonečná diskuze o bezpečnosti atd. Dnes, po bezmála jedné dekádě od jejich zavedení, už máme statistiky nehodovosti, které ukazují, že nebezpečné nejsou a většina lidí jejich zřizování podporuje. Což je myslím dost zásadní změna. To samé platí o cyklopruzích. Možná je to moje naivní představa, ale myslím si, že i díky nám začali lidé více vnímat cyklistickou dopravu jako důležitou součást dobře fungujícího města, ale to je těžko měřitelné. Město na kole nebylo pouze o cyklistické dopravě, hodně jsme se věnovali také územnímu plánování a kvalitě veřejných prostranství. Vydávali jsme ke konkrétním kauzám tiskové zprávy, lobbovali jsme, organizovali eventy, komunikovali přes sociální sítě. Já doufám, že jsme obyvatele Pardubic, alespoň malinko názorově obohatili.
Funguje tento spolek i v dnešní době?
Spolek stále funguje, ale není již tolik aktivní. Část z nás se profesionalizovala a věnuje se problematice dál. Například Jakub Kutílek je dopravní projektant a je se mnou v Pirátském zastupitelském klubu. Jednou ze zakládajících členek byla Ivana Böhmová, která je dnes rovněž Pirátskou zastupitelkou a předsedkyní místního sdružení. Jinými slovy Město na kole stále žije zejména skrze své členy, kteří prosazují podporu rozvoje cyklistické dopravy často více "napřímo".
V roce 2018 ses stal zastupitelem města Pardubic a také zastupitelem městského obvodu Pardubice I - střed, jako piráti jste v opozici. Co tě přesvědčilo ke kandidatuře v komunálních volbách?
Vzhledem k tomu, že se již od studií zajímám o město a mám kvalifikaci v oblasti územního plánování a dopravy, tak kandidaturu v komunálu vnímám tak trochu jako povinnost. Nepřišlo by mi úplně korektní kritizovat dění ve městě v hospodě a přitom se do toho nevložit. Takhle můžu v hospodě kritizovat s čistým svědomím.
Jak vnímá tvá rodina tuto veřejnou funkci, změnilo se v tvém životě něco?
Moje žena se mnou politiku prožívá, hodně se zajímá a sama je aktivní. Politika samozřejmě sežere kvantum osobního času a honorář je jenom symbolický, ale tak už to prostě je.
Jaký vztah s vedením města a městského obvodu máte, jste v tvrdé opozici, nebo se dokážete domluvit?
Myslím, že jsem konzistentní v tom, co dělám a říkám. Političtí oponenti vědí, co mohou čekat. Myslím, že tvrdě kritizuji, když se mi něco nelíbí, ale zároveň se snažím hledat s vedením společné projekty. Moje asi nejzajímavější aktuální aktivita je neformální pracovní skupina pro cyklodopravu (momentálně řešíme přibližně 10 projektů: nové cyklopruhy, dopravní značení, stojany na kola, bikesharing atd.). Skupinu zaštiťuje náměstek Kvaš z ODS. Na městském obvodě jsem inicioval projekt workoutového hřiště v parku Na Špici a instantní úpravu Bělobranského náměstí tak, aby bylo zase více náměstím a méně parkovištěm. V těchto projektech, které by možná mohly být realizovány již v příštím roce, mám podporu starostky městského obvodu Stehnové z ANO.
Tento rok si připomínáme 30 let od Sametové revoluce, která většině obyvatel otevřela dříve nepoznané obzory svobody. Díky této změně se naskytlo mnoho dobrého i zlého, v posledních dnech zaznívají hlasy, že dříve bylo dokonce líp. Jak to vidíš, mohlo být dříve lépe?
Nedávno mě jeden starší pán při diskuzi o stavu společnosti nazval konstitucionálním optimistou. Viděl to všechno strašně černě. Lidi občas mají tendenci vnímat v přítomnosti hlavně to negativní. Přitom když se ohlížejí do minulosti, tak se naopak upínají k těm lepším vzpomínkám. Je dobré sledovat nějaké indikátory, tvrdá data v časových řadách, to je dobrá prevence negativizmu. Většinou se totiž ukáže, že svět se zlepšuje. Ale zpět k té revoluci, já myslím, že za komunistů určitě lépe nebylo. Dokonce si myslím, že i v těch 30 letech, které následovaly, byla česká společnost obecně celkem dobře nasměrovaná. Momentálně tady máme Babiše a Zemana, což je doufám jenom takový dočasný úpadek. Vnímám, že přichází nová energie trochu jinak nastavených lidí a Piráti jsou toho součástí.
Co bys v dnešní době změnil, štve tě něco konkrétního?
Změnil bych toho spoustu, ale vyberu jednu věc: vzdělávací systém. Je potřeba nějak zařídit, aby děti a studenty začala škola opravdu bavit.
Jsi člen České pirátské strany, v dnešní době není populární vstupovat do politických stran a hnutí, proč jsi toto rozhodnutí udělal?
Pirátů jsem si všiml, až když se dostali do sněmovny. Něco jsem si o nich zjistil a byl jsem velice překvapen, že strana s tímto názvem naplňuje moji představu o vhodné středové liberální platformě. Přesně takovou platformu jsem totiž hledal.
Jak vnímáš vývoj pirátů a co říkáš na to, že v naší republice si ve volebních průzkumech držíme druhé místo, vydrží to?
Piráti mají dobře nastavené fungování strany. Vnitrostranická demokracie je propracovaná, má jasná pravidla a šlape. Vše se řeší a většinou i vyřeší otevřeně na fóru. Nepociťuji v Pirátech nějaké mocenské rozbroje nebo silné názorové rozkoly. Proto se nedivím, že držíme v průzkumech druhé místo. Piráti určitě ještě porostou.
Co kromě občanského aktivismu a jízdy na kole v životě děláš? Máš další koníčky, které stojí za řeč?
Tak o rodině mluvit nebudu, to je samozřejmost. Jízdu na kole bych taky nezmiňoval, to není žádný koníček, to je dopravní prostředek. Každý týden chodím běhat a plavat, ještě bych rád přidal lezení, ale to až seknu s politikou. Jsem chatař. Na chatě mám včely a chodím na houby. Tak uspokojuji svojí potřebu být občas v přírodě.
