“Financování sociálních služeb, které se starají o ty nejzranitelnější z nás, je velký velký problém. Je potřeba zajistit, aby peníze dorazily včas a v dostatečné výši,” říká Lenka Martínková Španihelová, předsedkyně sociálního výboru krajského zastupitelstva. Co považuje v kraji za problém a která témata otevírá k diskusi? Jaké vidí problémy ve zdravotnictví a kde chce pomoci řešit palčivé problémy?
Které kroky zastupitelstva jste podpořila a považujete je za správné?
Jsem ráda, že Pardubický kraj schvaluje koncepční dokumenty týkající se transformace a systémové změny v dětských domovech a centrech . Oceňuji práci se zaměstnanci OSPOD, rozvoj a podporu úředníků, kteří pracují s ohroženými rodinami v terénu. Jedná se o unikátních přístup, který je velmi potřebný. Kraj dále usiluje o spolupráci sociálních, školských a zdravotních zařízení, která pracují s ohroženými rodinami. Cílem kooperace je efektivnější pomoc těm nejpotřebnějším.
V oblasti kultury podporuji projekt Gočárových mlýnů v Pardubicích, protože má velký potenciál stát se unikátem nejen v našem kraji.
S čím jste naopak zásadně nesouhlasila?
Opakovaně na to upozorňuji a jako velký problém vidím financování zařízení, která poskytují sociální služby. Nejistota zejména pro ředitele, kteří nemohou plánovat rozvoj nebo zajišťovat včas výplaty zaměstnancům, je zkrátka veliká. Problém se týká sociálních služeb napříč všemi kraji, změna ve financování musí být systémová. Přesto by měli ředitelé organizací, které fungují v krajské síti sociálních služeb, dostat včas informaci, s jakými finančními prostředky mohou pracovat v daném roce.
Jaká témata na kraji otevíráte ?
Jsem předsedkyní sociálního výboru. Kromě toho navštěvuji jako host tři komise v této oblasti. Nejbližší je mi komise pro duševní zdraví, kde se řeší transformace a reforma psychiatrie v Pardubickém kraji. Velké téma je dětská psychiatrie a nedostatek odborníků. Dalšími problémy jsou dlouhé čekací lhůty, propojení odborníků, kteří o dítě pečují a absence kvalitní lůžkové dětské psychiatrie.
Dále jsem členem kulturního výboru, kde se zajímám o investice do výstavby a rekonstrukce památek.
Které oblasti se Pardubický kraj věnuje podle vás málo?
Zdravotnictví, které upadá přímo před očima. Je to rozjetý vlak, který se nedaří řídit, ani zastavit. To je téma, které za mě hoří nejvíce.
V rámci sociálních služeb řešíme na výboru téma ubytovacích kapacit pro dospělé lidi s handicapem, o které se nemohu starat rodiče, kterým dochází síla.
Jste v polovině výkonu svého mandátu. Co chcete ještě stihnout?
Mým cílem je díky sociálnímu výboru iniciovat plán rozvoje ubytovacích kapacit pro dospělé lidi s handicapem.Povzbudit členy výboru, aby přicházeli s nápady z praxe, co by mohlo pomoct v jejich práci a je v kompetenci kraje tyto věci posunout. Budu sledovat, jak se daří naplňovat schválené koncepce a akční plány pro rozvoj kraje v sociální oblasti.
Jaký osobní přínos má pro vás práce v krajské samosprávě?
V září jsem se stala zastupitelkou malé obce. Otevřely se mi tak další možnosti spolupráce s krajem. Například v oblasti žádostí o dotace. Sleduji bedlivě a na vlastní kůži, jak funguje autobusová doprava v kraji. Jako pracovnice v sociálních službách a zároveň jako
předsedkyně sociálního výboru velmi vnímám přístupy zřizovatele a poskytovatele sociálních služeb k řešení problémů.
Změnil se díky vaší politické práci pohled na krajskou samosprávu?
Krajská samospráva má velké pole působnosti, zasahuje do mnoha významných oblastí, které mají dopad na každodenní život občanů. Pokud to srovnám s působením na obecním úrovni, je kraj pro občany těžko uchopitelný. Panuje nízké povědomí o kompetencích krajské
samosprávy. Dotazů, které řeším jako krajská zastupitelka, je mnohem méně než těch, se kterými se setkávám na komunální úrovni.
