Jak nahlížím na školství jako celek? Školství obecně je nyní přebujelý administrativní aparát ministerstva školství a jednotlivých školských odborů krajských úřadů. Všechna vzdělávací centra potřebují k obhájení své nepostradatelnosti nejnižší článek – pedagogy, učitele, vychovatele.

Učitel tyto administrativní složky pro svou práci potřebuje minimálně. Učitelské povolání existuje již mnoho staletí, na rozdíl od výše jmenovaných organizací. Přiznejme si základní fakt: Máme málo učitelů ve školách a jejich platy patří k nejnižším v rámci OECD. Kdyby do škol jako učitelé nastoupili všichni pracovníci s pedagogickým vzděláním, kteří sedí v kancelářích, situace ve školách by se mírně zlepšila. Otázka je, zda pedagogiku studovali pro to, aby vzdělávali, nebo zastávali funkce administrativní charakteru.

Velký problém je vzdělávání žáků a studentů s tělesným hendikepem. Kolik škol v kraji mohou navštěvovat? Tu kterou si vyberou? Nikoliv. Pouze tu, která jim je ochotna vybudovat zázemí, tedy alespoň instalovat do budovy školy výtah a zařídit asistenta. Dalším palčivým problémem je často zmiňovaná otázka inkluze. V dnešní podobě je to, podle mého názoru, podivný pokus o kontrolu dítěte a rodiny státem a jím zřízenými institucemi. Není to pomoc rodinám, ale naopak. Mnohdy se totiž takto inkludované děti ocitají mezi dětmi, které je staví na okraj společnosti školní třídy se všemi negativními projevy, které si můžeme představit. Nebylo by některým opravdu lépe ve zvláštních školách, kde jsou řekněme „mezi svými“ a netrpí ústrky ze strany „zdravých“ dětí? Obecně si myslím, že by zde měla panovat možnost volby rodičů a ne příkaz ze strany ministerstva školství.

Školy a učitelé si jistě zaslouží lepší financovaní – a nemyslím to v rámci předvolebních úliteb voličům. Platy učitelů, odborných pedagogů, vychovatelů i asistentů by měly odpovídat psychické náročnosti jejich práce. Zeptejte se svých blízkých, kteří pracují ve školství, na jejich názor ohledně platového ohodnocení, a zkuste popřemýšlet, zda byste na jeho místo šli vy sami. Navíc mnohdy nesmyslné vzdělávací projekty, šablony, pod záštitou EU tento problém nevyřeší. Ve finále všechny výše uvedené faktory odvádí učitele od jeho hlavního poslání. Pak se nemůžeme divit, že v žebříčku vzdělanosti není Česká republika nikterak vysoko a na pedagogické fakulty nastupují lidé, kteří nejsou motivováni platem, ani náplní práce a raději jdou po vystudování vysoké školy dělat cokoliv jiného, než učit.

Mgr. Libuše Vévodová je středoškolská učitelka matematiky, zastupitelkou města Svitavy a kandidátkou za Pirátskou stranu do Poslanecké sněmovny v Pardubickém kraji