Je zastupitelem a šéfem kontrolního výboru ve východočeských Sezemicích. Při výčtu jeho aktivit si leckdo může pomyslet cosi o renesančním člověku. Věnuje se totiž informatice, internetu, marketingu, historii i literatuře, sportu a vzdělávání mládeže či dospělých. K tomu všemu stíhá péči o rodinu, aniž by zanedbával své aktivity mezi Piráty na Pardubicku, nebo třeba jako konzultant pirátských poslanců v oblastech obrany státu a finančního sektoru. A vlastně to ještě není všechno. Seznamte se prosím s Filipem Mezerou.
Úvodem se nelze nezeptat - vzděláním jsi na jednu stranu odborníkem v oboru Systémové inženýrství a informatika, ale zároveň máš vystudovaná Historicko-literární studia. Jak jde v Tvém případě propojovat svět binárních kódů a čísel dohromady s humanitně a kulturně orientovanou faktografií?
Ještě na gymnáziu jsem myslel, že budu historikem. Pak jsem ale dal přednost IT z důvodu lepšího uplatnění na pracovním trhu. Navíc zpracování dat je v IT i v historii velmi podobnou disciplínou. Jde o to data posbírat, zjistit základní parametry a pak se nad nimi zamyslet. Co nám říkají, zda nezkreslují realitu a jaké vazby, viditelné i skryté, jsou v nich obsažené. A co se týče historie, tak jsem na ni nezanevřel. Studoval jsem ji pak jako koníčka, ale s o to větším zájmem a radostí. Teď, když mám čas, pátrám v archivech a dávám do kupy rodokmen naší rodiny. Jsem někde okolo roku 1790 (7 – 9 generací zpět) a můžu o sobě s klidem prohlásit, že jsem skutečný „český voříšek“, protože mám předky rozeseté po celé republice.
Jak můžeš takto široký záběr ve vzdělání uplatňovat v politice, napadají tě nějaké konkrétní příklady z praxe?
Datovou analýzu využívám často. Finanční i lidské zdroje jsou v současnosti ve veřejné samosprávě (obce, kraje) velmi omezené. Datová analýza může pomoci optimalizovat jejich čerpání a naopak eliminuje poměrně rozšířené plýtvání. V současnosti například pomáhám radě našeho města s odhady počtu prvňáčků v ZŠ. Máme totiž problém jak s počtem tříd, tak s celkovou kapacitou školy. Dále nyní v kontrolním výboru analyzujeme současné nájemní smlouvy na nebytové prostory a pachtovní smlouvy. Z toho by mělo vzejít doporučení pro zastupitelstvo, jakým způsobem zaúkolovat radu města ohledně budoucích pronájmů či změn již dnes nevyhovujících smluv.
A všeobecný přehled se hodí vždy. Zvláště v době, kdy se spousta lidí pouští do odvážných soudů historických postav bez znalosti historického kontextu. Jako příklad lze uvést Ferdinanda Peroutku. Každý podobný tlak pak samozřejmě budí protitlak, což teď vidíme u sochy generála Koněva. Vysvětlující tabulka u sochy byla za mě dobrým řešením historie této rozporuplné postavy. Bohužel teď už není reálně možné tu sochu zachovat na daném místě. Našla se naštěstí dvě dobrá řešení. Buď bude převezena do Ruska, jak si přejí generálovi potomci, nebo poputuje do muzea 20. století, které se teď v Praze bude připravovat. Z toho mám obrovskou radost, protože podobné muzeum našim předkům i nám samotným dlužíme. Jména jako Jiří Padevět nebo Petr Blažek skloňovaná s touto institucí jsou pro mě zárukou, že nepůjde o nějaký nejapný pokus o muzeum, ale o kvalitní a živou instituci.
Působíš jako zastupitel a předseda kontrolního výboru v Sezemicích. Jak hodnotíš svou politickou “kariéru”? Podle všeho nemáš problém s dobrovolnickou činností ani v rámci úřadu. Jak Tvé nasazení vnímají kolegové?
Působím na menším městě, kde se všichni zastupitelé velmi dobře znají. Většina z nás dělá něco navíc, což je jen dobře. Nevidíte pak „politického soupeře“, ale skvělého člověka, který vede pěvecký sbor, taneční skupinu, dělá hospodáře tělovýchovné jednotě atd. Já začal před pěti lety trénovat děti, protože jsem chtěl, aby mí synové měli s kým hrát fotbal. Tehdy měl náš oddíl velké problémy s počtem malých hráčů. Teď jsme na tom snad i mojí zásluhou daleko lépe. Není totiž lepší pohled, než na hřiště plné dětí. A podobně to mám se svou „politickou kariérou“. Prostě jsem jen znovu vstoupil do veřejného prostoru. Myslím, že právě mazání hranice mezi „politiky“ a „normálními“ lidmi je hrozně důležité. Každý by měl mít možnost ovlivňovat své okolí, vstupovat do diskuze o něm a pracovat na celkovém úspěchu obce, kraje i celé země.
Jak vnímáš situaci České pirátské strany? Nutně musí projít určitou transformací tak, aby mohla dále naplňovat a rozvíjet svůj potenciál. Dokázal bys definovat stěžejní body?
To už vyplývá z mé předchozí odpovědi. U Pirátů je super, že nejsou závislí na penězích nějakého „hodného strýčka“. Je to strana vzniklá odspodu, která sice dělá chyby, ale má mechanismy, aby je neopakovala. Co je potřeba, tak právě bourat zbývající bariéry mezi členy strany a našimi sympatizanty či jen aktivními lidmi. Musíme komunikovat se svým okolím a pomáhat lidem, aby se mohli spolupodílet na věcech, které je zajímají. Politika, jak ji vnímám já, není věda, ale zájem o věci okolo nás. Pokud se o ně budeme zajímat, tak nemám strach ani o naši zem, ani o Českou pirátskou stranu.
Jsi aktivní dárce krve. Co Tě k tomu přivedlo a proč by se mělo k dárcovství přidat více lidí? Přemýšlel jsi nad tím, že někde mezi námi pravděpodobně chodí lidé s tvou krví v žilách?
Darovat krev jsem začal na vysoké škole. Líbilo se mi, že je taková ta pravá pomoc, jako když se někdo topí. Také nekoukáte na to, jak vypadá, jestli je starý nebo mladý. Prostě skočíte do vody a vytáhnete ho. Stejně tak dárcovství. Vaši krev dostane ten, kdo ji potřebuje. Navíc nevíte, kdy vy nebo někdo z vaší rodiny bude potřebovat podobnou pomoc. A jestli chodí po světě lidé s mou krví? To spíš ne. Tělo člověka krev obnovuje, tudíž člověku svou krev jen na chvíli půjčuji. To mi přijde fér, když sám mám dost.
Jakým dalším projektům a činnostem se věnuješ, vedle těch, které jsme již zmínili?
Kolegům v Pardubicích trochu pomáhám s utříbením názorů ohledně sportu a školství. Dlouhou dobu byl naším tématem hokejový klub Dynamo Pardubice, kde se projevila absolutní nekompetentnost některých představitelů města. K tomu se přidalo množství špatných manažerských rozhodnutí. Jedna ze tří nejsilnějších značek v českém hokeji tak utržila dost hluboké šrámy. Ačkoliv se situace lepší, tak to bude pardubické občany stát další desítky milionů, bez toho, že by například jmenovitě pan Šebek vzal na vědomí, že na řízení profesionálního klubu prostě nemá. Bohužel podobným žroutem peněz bude i připravovaná strategie vzdělávání. Je to zakázka za 600.000,- Kč zadaná bez výběrového řízení firmě, která nemá s podobnými strategiemi zkušenosti a tedy ani potřebné kompetence. Hodnotu dodávky tak, jak je nastíněna ve smlouvě, jsem odhadl na třicet tisíc korun. (běžná cena preanalýzy datových zdrojů). Místo toho, aby se domluvila spolupráce Univerzity Pardubice a města Pardubic na vytvoření komplexních datových podkladů, které by následně byly pravidelně doplňovány a mohly by z nich čerpat všechny odbory města (sociální, školní, zdravotní či dopravní), se vytváří jednorázová, předražená a nefunkční řešení.
Občas také působím jako poradce našich poslanců či jejich analytiků pro oblasti obrany státu, daňových úniků či machinací a obecně finančního sektoru, což vyplývá z mých zájmů, respektive profesních zkušeností.
Dále v rámci projektu Finanční gramotnost přednáším dětem ve školách o penězích, rodinném rozpočtu, případně některých nefér fíglech finančních institucí. Na jaře jsem v tomto směru pod záštitou Pardubického kraje školil i učitelé středních škol.
No a kromě politiky, práce, rodiny, trénování fotbalu už moc času nemám. Snažím se vymýšlet činnosti, které mohu dělat s mými kluky. Lepíme a malujeme spolu wargamingové figurky, což je takový základ pro případné další modelaření. A se starším synem teď chystáme Youtube kanál. Bude, jak jinak, o skloubení historie a IT.
Věnuješ se mládeži, působíš v tělovýchovné jednotě. Jaký je tvůj vztah ke vzdělávání mladých a sportu obecně? Máš za sebou letos nějaké úspěšně zdolané sportovní mety?
Co se týče tělovýchovy, tak náš stát absolutně selhává. Není schopen ji zajistit v rámci základního školství, což je v jiných státech naprostou samozřejmostí. Jelikož si toho je vědom, tak dává peníze spolkům. Jenže sportovní spolky chtějí primárně vychovat sportovce, nikoliv zdravého občana. Proto často ordinují dětem vysoké dávky jednostranné zátěže. Tomu se chceme vyhnout. Trénink u dětí máme dvakrát týdně a říkáme rodičům, ať dítě přihlásí ještě na další sport, nebo s ním sportují sami. Fyzický vývoj přeci jde ruku v ruce s vývojem psychickým. Není potřeba znovu objevovat kolo. Už ve starém Řecku zdůrazňovali, že rozvoj jednoho nesmí zastínit rozvoj druhého. U sebe bohužel musím konstatovat, že nejsem vzorným příkladem. Z toho důvodu jsem letos přesedlal z motorových prostředků zpátky na kolo a teď využívám i našeho nového, skvělého workoutového hřiště v Sezemicích.
Máš při svém vytížení čas na knížky? Co tě naposledy zaujalo, co čteš teď? Myslíš, že lze dnešní děti nějak pozitivně motivovat ke vztahu k literatuře? Internet je přeci jen mocnou konkurencí tradičním knižním formátům.
Času je opravdu málo, ale aspoň chvilku si vždy najdu. Teď mám rozečtené Obrazy z kulturních dějin střední Evropy od Martin C. Putny a chystám se na mého oblíbeného Murakamiho. Co se týče dětí, tak je nutné se jim trefit do vkusu. Knížek je spousta a nutit jim nějakou, která jim nesedne, je ta největší hloupost. Moji kluci teď před spaním rádi čtou Pipi Dlouhou punčochu. Když je to baví, tak lze lépe dosáhnout toho, že budou vědět, co čtou. Porozumění textu, tedy nestrukturované informaci, je základem pro další vědění. Týká se jak matematiky, logiky, tak i dalších přírodních i humanitních věd. Za mě je jedno, jestli děti čtou knížku, nebo něco na počítači. Výhodou knížky je, že dovoluje větší zklidnění člověka, a tím i ponoření se do textu.
Závěrem ještě malé cestovatelské okénko - kde jsi v uplynulých měsících byl? Můžeš doporučit ostatním nějaké místo, které stojí za návštěvu? U nás nebo v zahraničí...?
Než jsem se před sedmnácti lety přestěhoval do Sezemic, tak jsem bydlel v Jablonném nad Orlicí. Miluju tenhle kout Orlických hor a často se sem vracím. Další pravidelnou letní destinací naší rodiny je Třeboňsko. Skvělé koupání, pivo, památky i příroda. Co víc si přát? A ze zahraničí to samé nabízí řecké ostrovy (tedy kromě piva). Zato ty památky tam jsou úžasné, takže určitě doporučuji.
